Zavděk × za vděk

 

Oba tvary z této dvojce mají v českém pravopisu své místo, lze tedy psát zavděk i za vděk, je však nutné rozlišovat jejich významy, které nejsou totožné.

Zavděk, psáno dohromady jako jedno slovo, náleží ke slovnímu druhu příslovcí a užíváme jej ve smyslu spokojit se s něčím, často v kombinaci se slovesem vzít nebo brát (něčím zavděk).

Druhá varianta, tedy za vděk, je spojení podstatného jména ve 4. pádě a předložky. Podstatné jméno vděk označuje uznání, pocit vděčnosti, závaznosti za něco, co nám bylo prokázáno.

Příklady:

Ta malá garsoniéra se nám nejprve nelíbila, nakonec jsme ale bytem vzali zavděk.

Svou lásku zprvu skrýval za přehnaný vděk za cokoliv, co jsem pro něj udělala.

Pošli tento příspěvek svému blízkému