Nakonec × na konec

 

V tomto případě jsou obě varianty pravopisně správné. Lze napsat nakonec i na konec, musíme však rozlišovat různé významy slov i rozdílnost slovních druhů.

Podoba slova nakonec, která je psána dohromady, je řazena mezi příslovce a užíváme ji ve smyslu konečně, v závěrečné fázi – vyjadřuje tedy časové určení při posloupnosti nějakého děje. Může být použit i s významem vyjádření obavy, pochybnosti nebo ve smyslu koneckonců.

Oproti tomu výraz na konec je složen z podstatného jména konec a předložky, proto se píše zvlášť jako dvě slova. Toto spojení užíváme nejen v souvislosti s časovými okolnostmi (na konec dne / školního roku), ale i v jiných spojeních (na konec stolu / ulice atp.).

Ve spisovném projevu platí, že u varianty „na konec“ většinou následuje další slovo, které dá spojení význam (na konec koho, čeho?), výjimkou je případ, kdy je věta vytržena z kontextu a účastníci komunikace vědí, co předcházelo nebo se jedná o konkrétní situaci a aktéři jsou přítomni (např. Dones to až tam, na konec.).

Příklady:

Bylo to náročné, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

On ji snad nakonec i pozve, aby tam šla s námi!

Nakonec jsem rád, že jsme to udělali tak, jak jsi říkal ty.

Dorazil jsem až na konec celého divadelního představení.

Už ze startu bylo vidět na konec závodní dráhy.

Pošli tento příspěvek svému blízkému