Bůh sám ví × Bůhsámví

Slovní spojení „bůh sám ví“ či „bůhsámví“ je částice, kterou vyjadřujeme jak svou nejistotu a neurčitost sdělení, tak svou nevědomost.

Pravopis a etymologie

Bůh sám ví můžeme psát zvlášť, ale i dohromady, tedy bůhsámví. Oba případy jsou pravopisně správně.

Z hlediska interpunkce je dobré vědět, že čárkou můžeme, ale nemusíme oddělit vedlejší věty, které na tomto slovním spojení závisí.

Bůhsámví odkud přišel.

Bůh sám ví, jak to udělal.

A z čeho se slovní spojení skládá?

Z podstatného jména bůh, zájmena sám a slovesa vědět.

Slovo bůh se vyskytuje ve všech slovanských jazycích – polsky bóg, rusky bog, srbsky/chorvatsky bôg, staroslověnsky bogъ. Praslovanské slovo bogъ znamenalo bohatství, štěstí i podíl, ale jeho původ lze spojit taktéž s indoíránskými jazyky, v nichž staroindické bhága- znamenalo nejen zmiňovaný význam pro štěstí, podíl a bohatství, ale také udělovatele či dárce; dále význam staroperského slova baga- čili bůh.

Slovo sám má taktéž původ ve slovanských jazycích, jimiž prochází skrz – polsky/rusky sam, srbsky i chorvatsky sâm, staroslověnsky samъ. U praslovanského slova samъ lze vystopovat příbuznost v anglickém (the) same, tedy stejný, týž. Kořeny lze nalézt i v indoevropských jazycích somo-, sōmo- (týž, stejný).

Stejně tak původ slovesa vědět lze doložit ve slovanských jazycích – polsky wiedzieć, slovinské védeti, staroslověnské věděti, které je příbuzné s ruským védať s významem řídit a spravovat. Praslovanské věděti pochází z tvaru vědě (vím), jehož původ můžeme najít až v indoevropském ṷeid- s významem spatřit.

Synonyma

Synonyma, kterými můžeme nahradit výraz bůh sám ví (bůhsámví), jsou například: bůh ví (bůhví), kdo ví (kdoví).

Příkladové věty

Byla příšerná, ale měl jsem ji rád, bůh sám ví proč.

Bůh sám ví, kdy má zasáhnout a kdy jen přihlížet.

Normálně ironii umím ocenit, ale u něho mě to, bůh sám ví proč, vyloženě dráždilo.

Vařím to pořád stejně už deset let, bůh sám ví z jakého důvodu se mi to dneska zdrclo.