PRAVIDLA – Jak používat spřežky

 

Český jazyk patří mezi jedny z nejsložitějších na celém světě. Mimo jiné je to způsobeno i tím, že v češtině existuje spousta výjimek, nepřesných pravidel a možností chápat, a tím i následně psát, jeden jev více způsoby.  Mezi tyto obtížnější jevy našeho jazyka patří i spřežky.

Spřahování:

Spřahování je jedním z postupů, kterým vznikají nová slova. Obvykle jde o spojení dvou členů do jednoho slova.

A) Příslovečné spřežky

Vznikají spojením předložky a podstatného jména, přídavného jména, zájmena, číslovky, příslovce nebo přechodníku. Tato změna bývá obvykle vyjádřena tím, že se dané spojení píše jako jedno slovo.

Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky není ale vždy zcela jasná a ve psaní se tak hojně objevuje kolísání. Díky tomu mohou vedle sebe existovat obě podoby slova – jak psané zvlášť, tak i dohromady, a jejich význam je totožný.

Dělení:

1) Spojení předložek s podstatnými jmény

Jako jedno slovo píšeme například:

dohromady, dokonce, občas, vcelku, zpravidla…

Obojím způsobem můžeme psát:

bezesporu / bez sporu, bezpochyby / bez pochyby, kupodivu / ku podivu,  kupříkladu / ku příkladu, kvečeru / k večeru, například / na příklad, zdáli / z dáli, zjara / z jara, zpočátku / z počátku, načase / na čase…

Poznámka: Tyto příslovečné spřežky se v úzu vyskytují jak v podobě dvojslovné, tak jednoslovné bez významového rozlišení. Mají tedy stejný význam a plní ve větě tytéž funkce jako jejich dvouslovné protějšky. Jediný rozdíl bývá v četnosti užívání, některé výrazy se v úzu objevují psané spíše jako dvě slova, u jiných převažuje podoba jednoslovná.

2) Spojení předložek se zpodstatnělými přídavnými jmény

Jako jedno slovo píšeme například:

doprava, zprava, zřídka…

Obojím způsobem můžeme psát:

donedávna / do nedávna, doširoka / do široka, načerno / na černo, naprázdno / na prázdno, podomácku / po domácku, zamlada / za mlada, zblízka / z blízka…

Poznámka: Nejčastější a nejhojnější spřežky jsou tvořeny především pomocí předpon do a na (dočerna / do černa, nabílo / na bílo).

3) Spojení předložek se zájmeny a číslovkami

Jako jedno slovo píšeme například:

beztoho, nadto, potom, proto, předtím, přesto, přitom, vtom…

Poznámka: U většiny podobných spřežek jde o to, jaký má mít výpověď význam.

Lze říci, že v tomto případě závisí volba podoby na jednotlivých mluvčích, proto je možné napsat: Hraje a přitom zpívá. (= Během hry na nástroj zároveň zpívá.) i Hraje a při tom zpívá (= Svou hru doprovází zpěvem – při „tom“ hraní zpívá.). Podobný případ jako dvojice při tom × přitom je předložka + zájmeno po tom a příslovce potomHrál a potom zpíval (‚následovně‘). Hrál a po tom zpíval. (= Po hraní na hudební nástroj začal zpívat.) Jako předkrm si dáme šunku a po té (‚po šunce‘) hlavní chodJako předkrm si dáme šunku a poté (‚následovně‘) hlavní chod. Kde však tato situace nenastává, tj. pokud odkazujeme k jinému rodu, je možná pouze jednoslovná podoba – Dáme si čaj a poté (v časovém významu – ‚až dopijeme čaj‘) půjdeme spát.

Obojím způsobem můžeme psát:

mimoto / mimo to, poprvé / po prvé, pokaždé / po každé…

Poznámka: Tyto spřežky se většinou píší zvlášť, a to především pokud jde o číselné údaje vyšší hodnoty. Možnost zápisu obojím způsobem je však proveditelná u všech: 

za prvé / zaprvé, po prvé / poprvé, po patnácté / popatnácté

Lze však říci, že čím vyšší je číslovka, tím spíše ji budeme psát zvlášť – po sto dvacáté páté apod.

4) Spojení předložek s příslovci

Píšeme vždy dohromady:

najednou, navíc, nanejvýš, vcelku, navečer, napoprvé, napříště, odjinud…

Poznámka: Tyto spřežky mají v češtině i svůj dvouslovný protějšek, významově se však vzájemně liší. Dochází tu  k posunu významu od původních významů slov, z nichž byly utvořeny. Například dvojice

v celku × vcelku (Dejte mi salám v celku (nenakrájený). Dovezl mi skleničky v celku (nerozbité); ale: Vcelku je to příjemný pán (celkem vzato).

B) Jiné spřežky

Některá složená zájmena a zájmenná příslovce můžeme chápat (i psát) jako jedno slovo i jako slova dvě, či dokonce tři. Je to skupina spřažených výrazů s první částí kdoví-, kdožví- jako například:

kdovíco (lze psát též kdoví co – kdo ví, co), kdožvíjaký (kdožví jaký – kdož ví, jaký), kdovíkolik (kdoví kolik – kdo ví, kolik), kdožvíproč (kdožví proč – kdož ví, proč) atp.

Spřahováním vznikají i nová přídavná jména. Původně dvojslovná spojení tak při změně slovosledu „srůstají“ (bez dalších spojovacích prostředků, např. bez spojovacího -o-). Taková přídavná jména se tvoří spojením přídavného jména:

a) s podstatným jménem (duchaplný, ziskuchtivý, práceschopný)
b) s příslovcem (dlouhohrající, všudypřítomný)
c) se zájmenem (vševidoucí, všehoschopný)
d) s podstatným jménem slovesným (politováníhodný)

Dohromady píšeme složené číslovkové výrazy – jednadvacet, třiapadesát, dvaapůlkrát, stopadesátý…

Odděleně píšeme výrazy – dvacet jedna, čtyřicet pět, dva tisíce pět set, tisící dvoustý padesátý třetí…

Poznámka: Jen na úředních dokumentech (účty, poštovní poukázky atd.) píšeme číslovkové výrazy dohromady jako jedno slovo kvůli ochraně před následným dopsáním od cizích osob. Například: třitisícestopadesátpět Kč.

Časté chyby ve psaní spřežek

Jen zvlášť píšeme zpodstatnělá přídavná jména, která jsou užívaná pouze či převážně s předložkou na a pojí se 4. pádem. Jsou to spojení jako: 

na shledanou, na viděnou, na slyšenou, na rozloučenou, na odchodnou, na uvítanou, na zotavenou, na posilněnou, na pováženou, na uváženou, na rozmyšlenou, na vysvětlenou, na srozuměnou, na upřesněnou, na vybranou, (jako) na zavolanou.

Dalším slovním spojením, které je často mylně chápáno, a proto psáno jako spřažený (jednoslovný) výraz, je na rozdíl. I v tomto případě je nutné psát uvedené spojení jako slova dvě.

Text: Petra Wagenknechtová (Univerzita Hradec Králové)

Pošli tento příspěvek svému blízkému