PRAVIDLA – Jak se píše přímá řeč

Rozhodli jsme se, že na Pravopisně.cz budeme kromě pravopisných cvičení a pravidel publikovat i články, které oceníte především při psaní slohu. Dnešní článek Vám pomůže s psaním uvozovek v přímé řeči.

Přímá řeč

  • Přímá řeč je textovým prostředkem k zachycení výpovědi či promluvy jednoho nebo více mluvčích.
  • Přímá řeč bývá uvozena uvozovací větou, která má informativní funkci. Přibližuje situaci, v níž byla promluva pronesena, seznamuje nás s autorem výpovědi, jeho postoji apod.

Při psaní textu rozlišujeme čtyři základní druhy přímé řeči:

 

1) Přímá řeč vlastní:

Nejvýraznějším prvkem přímé řeči vlastní jsou uvozovky, jimiž je oddělena od zbytku textu. Důležité je, pamatovat si také, že přímá řeč je samostatná věta. Musí proto začínat velkým písmenem a být ukončena interpunkčním znaménkem. Tato přímá řeč bývá zpravidla doplněna uvozovací větou, která může stát před přímou řečí, za ní nebo do ní může být i vložena.
 

Uvozovací věta před přímou řečí

Pokud stojí uvozovací věta před přímou řečí, je nutno ji zakončit dvojtečkou.

Hanka vykřikla s nadšením: „To je výborné, moc se ti to povedlo.“

 

Uvozovací věta za přímou řečí

V případě, že uvozovací věta leží za přímou řečí, která má formu oznamovací věty, zakončujeme tuto přímou řeč čárkou a pokračujeme uvozovací větou s počátečním malým písmenem.

„To je výborné, moc se ti to povedlo,“ vykřikla Hanka s nadšením.

 

Přímá řeč má formu věty tázací, přací či rozkazovací

Malé počáteční písmeno u uvozovací věty použijeme i v případě, že má přímá řeč formu věty tázací, přací či rozkazovací, a je zakončená jiným interpunkčním znaménkem než tečkou.

„To je výborné, moc se ti to povedlo!“ vykřikla Hanka s nadšením. „Myslíš, že je to tak správně?“ zeptala se Hanka.

 

Uvozovací věta vložena do přímé řeči

Čárkami z obou stran oddělujeme větu uvozovací tehdy, když je vložena do přímé řeči. Obě části přímé řeči musí být uvozeny uvozovkami.

„To je výborné,“ vykřikla s nadšením Hanka, „moc se ti to povedlo.“

 

2) Nevlastní přímá řeč:

Ta se vyskytuje především v uměleckých textech. Nelze v ní jasně odlišit řeč postav a řeč vypravěče. V případě nevlastní přímé řeči jsou vynechány uvozovky, dvojtečky i uvozovací věta.

Jirka vyšel se psem ze dveří, pojď, půjdeme na procházku.

3) Polopřímá řeč:

Polopřímá řeč je přechodem mezi vlastní přímou řečí a řečí nepřímou. Stejně jako nevlastní přímá řeč není graficky odlišena od zbytku textu. Osoba mluvčího promlouvá ve 3. osobě.

Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen, že má Jitka nějaké dokumenty, které by si rád prolistoval.

4) Nepřímá řeč:

Jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou. Dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi. Formálně je věta nepřímá vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě.

Paní učitelka říkala, že si máme vzít na výlet pláštěnku a pořádné boty.

 

Text: Petra Wagenknechtová (Univerzita Hradec Králové)

Pokračujte na podobné příspěvky:



Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pravopisně.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.