PRAVIDLA – Jak se píše přímá řeč


Rozhodli jsme se, že na Pravopisně.cz budeme kromě pravopisných cvičení a pravidel publikovat i články, které oceníte především při psaní slohu. Dnešní článek Vám pomůže s psaním uvozovek v přímé řeči.

Přímá řeč

  • Přímá řeč je textovým prostředkem k zachycení výpovědi či promluvy jednoho nebo více mluvčích.
  • Přímá řeč bývá uvozena uvozovací větou, která má informativní funkci. Přibližuje situaci, v níž byla promluva pronesena, seznamuje nás s autorem výpovědi, jeho postoji apod.

Při psaní textu rozlišujeme čtyři základní druhy přímé řeči:

1) Přímá řeč vlastní:

Nejvýraznějším prvkem přímé řeči vlastní jsou uvozovky, jimiž je oddělena od zbytku textu. Důležité je, pamatovat si také, že přímá řeč je samostatná věta. Musí proto začínat velkým písmenem a být ukončena interpunkčním znaménkem. Tato přímá řeč bývá zpravidla doplněna uvozovací větou, která může stát před přímou řečí, za ní nebo do ní může být i vložena.

Pokud stojí uvozovací věta před přímou řečí, je nutno ji zakončit dvojtečkou.

Příklad: Hanka vykřikla s nadšením: „To je výborné, moc se ti to povedlo.“

V případě, že uvozovací věta leží za přímou řečí, která má formu oznamovací věty, zakončujeme tuto přímou řeč čárkou a pokračujeme uvozovací větou s počátečním malým písmenem.

Příklad: „To je výborné, moc se ti to povedlo,“ vykřikla Hanka s nadšením.

Malé počáteční písmeno u uvozovací věty použijeme i v případě, že má přímá řeč formu věty tázací, přací či rozkazovací, a je zakončená jiným interpunkčním znaménkem než tečkou.

Příklad: „To je výborné, moc se ti to povedlo!“ vykřikla Hanka s nadšením. „Myslíš, že je to tak správně?“ zeptala se Hanka.

Čárkami z obou stran oddělujeme větu uvozovací tehdy, když je vložena do přímé řeči. Obě části přímé řeči musí být uvozeny uvozovkami.

Příklad: „To je výborné,“ vykřikla s nadšením Hanka, „moc se ti to povedlo.“

 

2) Nevlastní přímá řeč:

Ta se vyskytuje především v uměleckých textech. Nelze v ní jasně odlišit řeč postav a řeč vypravěče. V případě nevlastní přímé řeči jsou vynechány uvozovky, dvojtečky i uvozovací věta.

Příklad: Jirka vyšel se psem ze dveří, pojď, půjdeme na procházku.

3) Polopřímá řeč:

Polopřímá řeč je přechodem mezi vlastní přímou řečí a řečí nepřímou. Stejně jako nevlastní přímá řeč není graficky odlišena od zbytku textu. Osoba mluvčího promlouvá ve 3. osobě.

Příklad: Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen, že má Jitka nějaké dokumenty, které by si rád prolistoval.

4) Nepřímá řeč:

Jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou. Dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi. Formálně je věta nepřímá vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě.

Příklad: Paní učitelka říkala, že si máme vzít na výlet pláštěnku a pořádné boty.

 

Text: Petra Wagenknechtová (Univerzita Hradec Králové)

Pokračujte na podobné příspěvky:



Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pravopisně.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.