PRAVIDLA – Slovosled v české větě

 

My Češi se o slovosled příliš nezajímáme, jelikož ho máme již zažitý, ale občas se na něj může někdo zeptat i ve škole. Proto jsme pro vás připravili tento článek.

SLOVOSLED

Slovosled = řazení slov za sebou

  • V češtině je slovosled poměrně volný, nikoli však libovolný

 

Na slovosled působí:

  1. Významová stránka (členění na východisko a jádro)
  2. Mluvnická stavba věty
  3. Rytmické zřetele

 

Významová stránka

  • Je pro slovosled nejdůležitější
  • Rozlišujeme to, o čem mluvíme (stojí na začátku výpovědi), co je sdělně závažné, co je jádrem sdělení (řadíme na konec výpovědi). Na konec věty klademe také slova, která chceme zdůraznit
  • V celku utvořeném více větami bývá na začátku řazen výraz, o kterém byla řeč v předchozí výpovědi

 např.: Znal jsem jeho kamaráda Petra. Ten byl tak hodný a milý.

 

Mluvnická stavba věty

  • Některé větné členy mají ve větě obvyklé nebo ustálené místo
  • Základním typem slovosledu je: podmět -(subjekt) přísudek (verbum)-předmět (objekt)

např.: Babička koupila dům.

  • Přívlastek shodný stojí zpravidla před podstatným jménem (krásná žena) a přívlastek neshodný za podstatným jménem (kočka domácí)

 

Rytmické zřetele

 

Příklonky

  • Slova přiklánějící se ke slovům předcházejícím
  • Nemohou stát na začátku věty
  • Kratší tvary zájmen mi, ti, tě, mu, ho, se; tvary slovesa být ve složených slovesných tvarech
  • Stojí za slovem, k němuž se významově nejtěsněji vztahují

např.: Píše se rok dva tisíce dva.

Mirek mi začátkem týdne předal vzkaz.

Předklonky

  • Zájmena a spojky a, až, že)

Promnul si oči, když vstal z postele.

Text: Zuzana Černíková (Univerzita Hradec Králové)

Pošli tento příspěvek svému blízkému