PRAVIDLA – Přídavná jména

 

Přídavná jména mají v českém jazykce zcela zásadní roli – vyjadřují vlastnosti osob, zvířat nebo jevů či vztahy přivlastnění. Rozvíjejí tedy podstatná jména. V tomto článku si představíme charakteristiku přídavných jmen, stupňování přídavných jmen, mluvnické kategorie, jmenné tvary i příklady ve větách.

Osnova:

  1. Co jsou přídavná jména?
  2. Jak poznáme přídavná jména mezi ostatními slovními druhy?
  3. Přídavné jméno = ohebný slovní druh
  4. Mluvnické kategorie přídavných jmen
  5. Stupňování přídavných jmen
  6. Jmenné tvary přídavných jmen
  7. Příklady určování mluvnických kategorií u přídavných jmen

Co jsou přídavná jména?

Přídavná jména (latinsky adjektiva) jsou slovním druhem, který vyjadřuje vlastnosti osob (chytrý chlapec), zvířat (chlupatý pes) nebo jevů (kulatý stůl) či vztahy – přivlastnění = kdo co vlastní (Matčino zrcátko). Přídavná jména tedy rozvíjí, doplňují nebo blíže určují jména podstatná.

Jak poznáme přídavná jména mezi ostatními slovními druhy?

Přídavné jméno se většinou vyskytuje v přítomnosti podstatného jména, nejčastěji před ním: mobilní telefon, ovocný koláč, bratrův svetr apod. Na přídavné jméno se vždy můžeme zeptat následujícími otázkami:

  1. jaký, který? (vzdálený kraj, čtvercový pozemek, červená sukně, houbový pokrm, kamenný chodník)
  2. čí? (Aniččin deník, strýcův počítač, Martinovo kolo, učitelovy poznámky)

Přídavné jméno = ohebný slovní druh

Přídavná jména jsou řazena mezi tzv. ohebné slovní druhy, to znamená, že mění svůj tvar dle potřeby (mají jiný tvar v závislosti na jmenném rodě, čísle i pádu). U přídavných jmen tomuto jevu říkáme skloňování (stejné je to u podstatných jmen, zájmen a číslovek), u sloves časování.

Příklady:

chytrý chlapec, chytrá dívka, chytré dítě (mění se zakončení přídavného koncovka)
chytrý chlapec, chytrého chlapce, chytrému chlapci…
chytrý chlapec, chytří chlapci

 

Mluvnické kategorie přídavných jmen

Mluvnické kategorie (někdy také používáme spojení mluvnické významy) jsou kategorie, které můžeme u přídavných jmen určit. Jsou to vlastně všechny změny, které se dějí se slovem při skloňování. Díky tomu můžeme lépe vyjádřit to, co chceme, protože se konkrétní slovo přizpůsobí ostatním ve větě. Tři první kategorie (rod, číslo a pád) již známe z podstatných jmen, a to se nám bude nyní hodit. Nyní si všechny kategorie rozebereme detailněji:

1) rod (jmenný rod), u jmen rozlišujeme tři základní rody:

  • mužský rod – můžeme si pomoci tím, že použijeme ukazovací zájmeno „ten“ (mladý muž, sloní chobot, skleněný džbán, Markův sešit)
  • ženský rod – můžeme si pomoci ukazovacím zájmenem „ta“ (silná žena, barevná šála, kožená peněženka, velká želva
  • střední rod – můžeme si pomoci ukazovacím zájmenem „to“ (utržené sluchátko, francouzské letadlo, pruhované pyžamo, Martinino morče

Při určování rodu se řídíme především podstatným jménem, které následuje (mladý muž – ten muž) a zakončením přídavného jména (mladý muž)

2) Číslo (jmenné číslo)

Jmenné číslo označuje to, zda daný jev (osoba, zvíře) existuje pouze jednou nebo ve větším počtu.

  • Číslo jednotné, které označuje jednu osobu, zvíře či věc, např. roztomilé kotě, nová tabule, větný rozbor.
  • Číslo množné označuje větší množství osob, zvířat nebo věcí např.: vlnité vlasy, dozrálé třešně, podstatná jména

Při určování čísla u přídavných jmen je pro nás opět rozhodující tvar souvisejícího podstatného jména a koncovka jména přídavného (červený svetr x červené svetry)

3) Pád

Český jazyk rozlišuje 7. pádů. Pády nám pomáhají vyjadřovat vztahy jmen k dalším slovním druhům ve větě.

pád

přídavné jméno

1. pád (nominativ)

pohledná (dívka)

2. pád (genitiv)

pohledné (dívky)

3. pád (dativ)

pohlednou (dívkou)

4. pád (akusativ)

pohlednou (dívku)

5. pád (vokativ)

pohledná (dívko)

6. pád (lokál)

pohledné (dívce)

7. pád (instrumentál)

pohlednou (dívkou)

Při určování konkrétního pádu je pro nás opět rozhodující tvar podstatného jména (pohledné dívky – koho? čeho?) a zakončení přídavného jména (pohledné)

4) Druh

Druh je specifická kategorie, kterou určujeme pouze u přídavných jmen (můžeme určit i u dalších slovních druhů, např. zájmen nebo číslovek – každý slovní druh má ale jiné druhy, které můžeme určovat). Jedná se o zařazení přídavného jména do nějaké užší skupiny. Toto členění nám může výrazně pomoci, pokud si nebudeme vědět rady s pravopisem a psaním koncovek y/i u přídavných jmen. Rozlišujeme tedy přídavná jména:

    • Měkká – jsou zakončena zpravidla na „i“, a to proto, že se skloňují podle vzoru jarní (tzv. měkký vzor). Poznáme je především tak, že při změně rodu se tvar přídavného jména nezmění (tzn. v mužském, ženském i středním rodě bude tvar přídavného jména úplně stejný).

cizí muž, cizí žena, cizí dítě – stejně jako jarní: jarní déšť, jarní zelenina, jarní sluníčko

    • Tvrdá – jsou často zakončena na „y“- ale ne vždy!!!. (mladí hoši). Jsou to ta přídavná jména, která se skloňují podle vzoru mladý, který je označován jako tzv. tvrdý vzor. Vždy je spolehlivě poznáme tak, že mění svůj tvar (zakončení) podle rodů.

milý chlapec, milá dívka, milé dítě, stejně jako mladý: mladý muž, mladá žena, mladé dítě

    • Přivlastňovací – jsou taková, která vyjadřují vztah. Vyjadřují: komu něco patří, kdo je vlastníkem, či je daná věc- podstatné jméno někomu přivlastníme. Na přivlastňovací přídavná jména se proto ptáme: Čí? Skloňujeme je podle vzorů otcův a matčin.

Petřiny klíče, sourozencovy knihy, učitelův notes, Novákův pes, Komenského ulice

5) Vzor

Kategorii vzoru známe již z podstatných jmen a to se nám hodí, protože princip určování je velmi podobný. Přiřazení přídavného jména ke vzoru je vlastně přiřazení určité šablony, podle které potom jméno skloňujeme a podle které také volíme správné y,ý/i,í v zakončení. Tuto kategorii se tedy musíme naučit ovládat hlavně kvůli správnému pravopisu. Při určování správného vzoru je nám nápomocná i kategorie druhu. U přídavných jmen rozlišujeme následující vzory:

Vzor jarní 

podle tohoto vzoru se skloňují přídavná jména měkká (měkký druh). To jsou ta, jejichž tvar zůstává ve všech rodech stejný – jarní déšť, jarní zelenina, jarní slunce. Tento vzor je, co se pravopisu týče, velice jednoduchý. Vždy, když se přídavné jméno skloňuje podle vzoru jarní, píšeme na konci jména „i“.

JARNÍ – měkký vzor – jednotné číslo

množné číslo

pád

mužský rod

ženský rod

střední rod

množné číslo

1., 5. pád

jarní

jarní

jarní

jarní

2. pád

jarního

jarní

jarního

jarních

3. pád

jarnímu

jarní

jarnímu

jarním

4. pád

jarního (než. jarní)

jarní

jarní

jarní

6. pád

jarním

jarní

jarním

jarních

7. pád

jarními

jarní

jarním

jarními

 

Vzor mladý

Podle tohoto vzoru se skloňují přídavná jména tvrdá (tvrdý druh). Tento vzor je poněkud záludnější v pravopisu a je třeba si na něj dát větší pozor. Vzor mladý je označován jako tvrdý kvůli svému zakončení v 1. pádě jednotného čísla mužského rodu (mladý muž) a dalších pádech. „Y“ však není pravidlem a rozhodně se nevyskytuje automaticky ve všech tvarech.

Příklady:

mladý chlapec (jednotné číslo, ptáme se: jaký?) x mladí chlapci (množné číslo, ptáme se: jací?, ukážeme si „ti“)

!!! Pozor na pravopis u koncovky – ými (7. pád množného čísla)mladými, bohatými, plastovými, červenými!

MLADÝ- tvrdý vzor – jednotné číslo

množné číslo

pád

mužský rod

ženský rod

střední rod

množné číslo

1., 5. pád

mladý

mladá

mladé

mladí (než. mladé) /mladá/mladé

2. pád

mladého

mladé

mladého

mladých

3. pád

mladému

mladé

mladému

mladým

4. pád

mladého (než. mladý)

mladou

mladé

mladé/mladá

6. pád

mladém

mladé

mladém

mladých

7. pád

mladým

mladou

mladým

mladými

 

Vzor otcův/ matčin

Tyto vzory náleží přivlastňovacím přídavným jménům. Ke vzoru otcův jsou přiřazována přídavná jména rodu mužského (Petrovy sestry, Novákovi psi), ke vzoru matčin rodu ženského. Problematický zde může být pravopis. Při rozhodování musíme brát v potaz související podstatné jméno, konkrétně jeho rod. Platí zde stejná pravidla jako u shody přísudku s podmětem.

Příklady:

  • otcovi/ matčini bratři (bratři jsou rodu mužského životného – proto píšeme na konci přídavného jména „i“- mohu si ukázat: „ti“ bratři)
  • otcovy/matčiny talíře (talíře jsou rodu mužského neživotného – proto píšeme na konci přídavného jména „y“- mohu si ukázat „ty“ talíře)
  • otcovy/ matčiny knihy (knihy jsou rodu ženského – proto píšeme na konci přídavného jména „y“- mohu si ukázat: „ty“ knihy)
  • otcova/matčina koťata (koťata jsou rodu středního – proto píšeme na konci přídavného jména „a“- mohu si ukázat: „ta“ koťata)

 

OTCŮV/ MATČIN – jednotné číslo

množné číslo

pád

mužský rod

ženský rod

střední rod

množné číslo

1., 5. pád

otcův/matčin

otcova/matčina

otcovo/matčino

otcovi/ matčini

(než. otcovy/matčiny)

otcova/matčina,

otcovo/matčino

2. pád

otcova/ matčina

otcovy/matčiny

otcova/matčina

otcových/matčiných

3. pád

otcovu/matčinu

otcově/matčině

otcovu/matčinu

otcovým/matčiným

4. pád

otcova/matčina

(než. otcův/matčin)

otcovu/matčinu

otcovo/matčino

otcovy/matčiny

otcova/matčina

6. pád

otcovu/matčinu

otcově/matči

otcovu/matčinu, otcově/matčině

otcových/matčiných

7. pád

otcovým/matčiným

otcovou/matčinou

otcovým/matčiným

otcovými/matčinými

 

 

Stupňování přídavných jmen

Přídavná jména se dají stejně jako příslovce stupňovat. To znamená, že mohou vyjádřit trojí stupeň dané vlastnosti – v případě, že chceme vyjádřit, že něco se vyskytuje ve větší míře než něco jiného (něco je větší/menší/delší než něco jiného – co je velké, malé, dlouhé). Toto platí pouze pro přídavná jména měkká a tvrdá, přídavná jména přivlastňovací stupňovat nelze. 

Máme 3 stupně přídavných jmen:

  1. stupeň – základní tvar (mokrý, bezpečný).
  2. stupeň – tvoříme příponami -ější/ -ejší (příjemnější, veselejší), -ší (užší, sladší, nižší, mladší).
  3. stupeň – je tvořen předponou – nej, která se připojuje ke 2. stupni přídavného jména (nejkrásnější, nejmoudřejší, nejmladší, nejužší)

Příklady:

dlouhý – delší – nejdelší
příjemný – příjemnější – nejpříjemnější
úzký – užší – nejužší
malý – menší – nejmenší
zlý – horší – nejhorší

Stupňováním jsme se věnovali i v samostatném článku o stupňování přídavných jmen.

 

Jmenné tvary přídavných jmen

Některá přídavná jména tvrdá mohou tvořit v 1. pádě množného i jednotného čísla tvary jmenné – to jsou tvary, které jsou zkráceny a nekončí běžně na dlouhé ý/í . Např. bos (mužský rod), bosa (ženský rod), boso (střední rod) místo tradičního přídavného jména bosý, bosá, bosé.

Příklady:

  • povinný, povinná, povinné   jmenné tvary: povinen, povinna, povinno
  • šťastný, šťastná, šťastné – jmenné tvary: šťasten, šťastna, šťastno
  • zdravý, zdravá, zdravé – jmenný tvar: zdráv, zdráva, zdrávo

Při psaní koncovek u jmenných tvarů přídavných jmen se řídíme podobnými pravidly jako u shody přísudku s podmětem. Měkké „i“ píšeme pouze v 1. pádě množného čísla rodu mužského životného. V 1. pádě rodu mužského neživotného a ženského píšeme „y“, u rodu středního „a“.

rod mužský životný

rod mužský neživotný

rod ženský

rod střední

y/i/a

-i

-y

-y

-a

př.

Chlapci běhali bosi.

Výsledky jsou známy.

Dívky běhaly bosy.

Děvčata běhala bosa.

 

Příklady určování mluvnických kategorií u přídavných jmen

Pěkný dům – druh tvrdé, rod mužský, číslo jednotné, 1. pád, vzor mladý

Smělým činem – druh tvrdé, rod mužský, číslo jednotné, 7. pád, vzor mladý

O půvabné víle – druh tvrdé, rod ženský, číslo jednotné, 6. pád, vzor mladá

U zavřeného kluziště – druh tvrdé, rod střední, číslo jednotné, 2. pád, vzor mladé

Pít hovězí vývar – druh měkké, rod mužský, číslo jednotné, 4. pád, vzor jarní

Pro královy rádce – druh přivlastňovací, rod mužský, číslo množné, 4. pád, vzor otcův

 

2 komentářů ke článku “PRAVIDLA – Přídavná jména”

  1. Nikola napsal:

    Dobrý den,
    mohla bych vás poprosit jestli byste tam nedal více příkladů (Pěkný dům) ?
    já mam ve středu učit děti a mam mít více příkladů.
    Moc vás prosím dejte tam více příkladu :)
    Budu vám vděčná :)
    Děkuji moc :)

    • Pravopisne.cz napsal:

      Dobrý den,

      máte je tam. Plánujeme na to udělat cvičení, tak snad příští týden.

Pošli tento příspěvek svému blízkému