PRAVIDLA – Neúplná věta, vsuvka, osamostatněný větný člen

 

Nevíte, jaký je rozdíl mezi vsuvkou, neúplnou větou a osamostatněným větným členem? Tak to je pro vás určený tento krátký článek, který se vám to pokusí vysvětlit.

Neúplná věta (eliptická)

  •  jde o věty, kde je vynechán výraz, který je ze situace zřejmý

např.: Nikde nic.

  • Jako eliptickou větu můžeme chápat i odpověď na otázku, kde tázaný neopakuje to, co již řekl tazatel

např.: Kolik je hodin? Deset. Není třeba odpovídat: Je deset hodin.

 

Vsuvky (parenteze)

Jedná se o vložené výrazy, které s větou obsahově souvisí, ale mluvnicky do celku zařazeny nejsou

např.: Já vám, promiňte mi to,musím říct pravdu.

Přijdu k tobě možná zítra.

  • Vsuvky do věty tedy „nepatří“a je možné je ve větě vynechat.
  • Vsuvky jsou z obou strana oddělené čárkami

Tento pokoj, jak jsem se již zmínil, já uklízet nebudu.

Vsuvka je zde: jak jsem se již zmínil. Nejedná se o souvětí.

  •  Vsuvkami často bývají výrazy: prosím, tuším, ovšem, snad, myslím, upřímně řečeno, atp. Tyto výrazy se natolik ustálily, že je čárkami oddělovat nemusíme, ale můžeme.
  • Často jsou obsahově nevýrazné, říkají se ze zdvořilosti nebo zakrývají nedostatky mluvčího, proto se dají řadit mezi tzv. parazitní slova a jejich časté užívání není vhodné

 

Samostatný větný člen

  • Jedná se o samostatné, oddělené větné celky, které by mohly být součástí větné konstrukce, ale pro jejich zdůraznění stojí často před větou nebo za ní.

např.: O svátcích, to jsme byli u našich příbuzných.

To vždy chtěl, jezdit na koni.

  • Často se užívá u oslovení:

Paní Nováková, jste úžasná!

 Je mi to, pane kolego, jasné.

  •  Stejně to platí u citoslovcí:

Ach, to je super!

Brr, to je zima.

  • V psaném textu se odděluje čárkou, v mluvené řeči přestávkou či zvýšeným hlasem

Text: Zuzana Černíková (Univerzita Hradec Králové)

Pošli tento příspěvek svému blízkému