PRAVIDLA – Samohlásky a souhlásky

 

Asi nejzákladnější pravopisná pravidla se odvíjejí od samohlásek a souhlásek, takže patrně chápete, že jejich zvládnutí je zásadní. Když se v písemném projevu po tvrdé souhlásce objeví měkké „i“, tak to není pěkný pohled.Zvuky lidské řeči, ze kterých se skládají slova, nazýváme hlásky. Ty se dělí na:

a)      samohlásky

b)      souhlásky

 

Samohlásky

  • Spisovná čeština má pět samohlásek krátkých (a, e, i, o, u) a pět dlouhých (á, é, í, ó, ú)

  • Písmena i-í, y-ý označují jednu krátkou a dlouho samohlásku, o tom kde psát i nebo y poučují Pravidla českého pravopisu
  • Vedle nich jsou také dvojhlásky = vznikají spojením dvou samohlásek v jedné slabice

např.: au (automobil), ou (louka)

Souhlásky

  • Čeština má 26 souhlásek: b, c, č, d, ď, f, g, h, j, k, l, m, n, ň, o, p. r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž, ch, dž

dle účasti hlasivek na výslovnosti dělíme souhlásky na:

1. Znělé b, v, d, ď, z, ž, g, h, dž

2. Neznělép, f, t, ť, s, š, č, k, ch

z pravopisného hlediska rozdělujeme souhlásky následovně:

1. Tvrdéh, ch, k, r, d, t, n (hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny), po těchto souhláskách se v domácích slovech vždy píše y/ý s výjimkou citoslovcí (kikirikí)

2. Měkkéž, š, c, č, ř, j, ď, ť, ň – po nich se v domácích slovech píše vždy i/í

3. Obojetnéb, f, l, m, p, s, v, z – po nich se dle jistých pravidel píše i/í nebo y/ý (pravidla vyjmenovaných slov)

 

Text: Zuzana Černíková (Univerzita Hradec Králové)

Pošli tento příspěvek svému blízkému