PRAVIDLA – Psaní S/Z/VZ

 

Pamatujete si, v jakých případech se píše na začátku slova předpona s/z/vz? Ne? Tak se podívejte do našich on-line pravopisných pravidel.

PŘEDLOŽKY S/Z

  • Předložka z se pojí s 2. pádem.
  • Předložka s se pojí se 7. pádem.

z učení × s učením;

z lásky × s láskou,

z vesela × s veselou

Pomůcka:

Pokud si nevíte rady, nahraďte podstatné jméno za předložkou jiným, které bude ve stejném pádu a bude začínat na písmeno s nebo z. Pak doplníte správnou předložku: 

např. S/Z Petry se zblázním. – řeknu si Ze Zuzany se zblázním. (nejde použít se), proto je jasné, že i v původní větě použiju předložku z

Pozor! I s druhým pádem lze použít předložku s, a to v případě, že chci naznačit pohyb z povrchu pryč nebo dolů.

např. Spadl se skály.

Umyl špínu s kapoty.

sebou / se sebou

Pozor! Lidé se dopouštějí častých chyb při používání předložky s v souvislosti se zájmenem sebou.

  • Bez předložky se sebou používá ve spojení sám sebou – být sám sebou, jistý (sám) sebou atd.
  • Dále se toto zájmeno používá bez předložky po slovesech, která vyjadřují pohyb, který dělá původce děje (vyjádřený v podmětu) svým tělem – škubnout sebou, hýbat sebou atd.
  • Naopak s předložkou se toto zájmeno pojí v případech jako vzít s sebou, vést s sebou, nést s sebou atd.

 

Pomůcka:

Větu změňte tak, aby podmětem bylo já, a poté místo zájmena sebou použijte zájmeno mnou. Jde sice o gramaticky nesprávné použití zájmena, bude ale zřejmé, jestli předložku s použít.

Já to vezmu se mnou. = Já to vezmu s sebou.
Já pohnul mnou. = Já pohnul sebou.

 

PŘEDPONY S/Z

Předpony s/z, popřípadě se/ze, nesou ve většině případů význam, a právě podle něho se rozhodujeme, kterou z těchto předpon použít.

 

Předpona s/se se píše:

  • pokud sloveso (s předponou) vyjadřuje směr dohromady, dovnitř, k sobě atd.,

např. shledat se, sloučit, svázat, sžírat se, shrabat, spřátelit se;

  • pokud sloveso (s předponou) vyjadřuje směr shora dolů nebo z povrchu pryč,

např. scházet (schody), setřít, sletět, skrojit, spláchnout, svléci;

  • v dalších slovesech, která je třeba si zapamatovat,

např. schovat (se), skonat, skončit, slevit, spálit, spasit, spáchat, stěžovat si, strávit, stvořit, stýskat si.

Předpona z/ze se píše:

  • ve slovesech, která jsou bez předpony nedokonavá a přidáním předpony z/ze se z nich stanou slovesa dokonavá,

např. zchudnout, zorganizovat, zhroutit se, zničit;

  •  tam, kde pomocí této předpony vznikají z podstatných a přídavných jmen slovesa dokonavá,

např. zdůvodnit, zhudebnit, zpeněžit, zpřísnit, ztotožnit;

  • ve slovesech, která jsou nedokonavá, ale vznikla ze sloves dokonavých pomocí přípony

např. zmodrávat, znárodňovat, zpronevěřovat, zosobňovat;

  • v dalších slovech, která je třeba si zapamatovat,

např. zhostit se, zkoumat, zkoušet, zpěčovat se, zpívat, zpověď, zpytovat, zpupný, způsob, zříci se, zřídit, ztepilý.

Pamatujte: Správnou příponu je třeba použít nejen v daných slovesech, ale také ve všech slovech příbuzných! To znamená také ve slovech zkumavka, zkušenost, zpěvník, zpovědnice, jazykozpyt, způsobilý a mnoho dalších.

Pozor! Největší problém dělají slova, která mohou existovat v obou variantách, ale pokaždé tak mají jiný význam.

Jednodušší je to s těmi, kde je také rozdíl ve výslovnosti, např.:

sjednat (mír, dohodu) × zjednat (nápravu, na práci)
slézat (odněkud dolů, popř. k sobě) × zlézat (hory)
slíbat (rtěnku, tzn. setřít ji tak) × zlíbat (od hlavy až k patě)
smazat (tabuli, setřít ji tak) × zmazat (umazat)
svést (z kopce, dohromady, ke lži) × zvézt (zkazit, vyvést něco zlého)

Jsou však i případy, kdy se liší pravopis a význam, ale výslovnost zůstává stejná, např.:

sběhlý (ve smyslu seběhlý, např. lid) × zběhlý (zkušený, kdo dezertoval)
sbít (přitlouci k sobě) × zbít (ublížit někomu)
shlédnout (z okna dolů) × zhlédnout (spatřit, např. film)
skosit (kosou posekat) × zkosit (učinit kosým)
správa (starání se, např. majetku) × zpráva (informace)

Předpony s/z u příslovečných spřežek se řídí původní předložkou,

např. sbohem, stěží, zcela, zlehka, zleva, zpět (zpátky) zticha, zblízka, zdáli.

Pozor! Příslovečné spřežky shora, shůry, svrchu vycházejí z dříve hojněji používaného pravidla, podle kterého lze použít předložku s s 2. pádem, pokud tím naznačujeme pohyb dolů nebo z povrchu pryč. Proto píšeme předponu s.

PŘEDPONA VZ

  • Předpona vz se používá u slov, která poukazují na směřování vzhůru (doslovné nebo obrazné),

např. ve slovech vzrůstající, vzpažit, vzpřímit se, vzchopit se, vznešený.

  • Dále předponu vz píšeme v některých dalších slovech, která je třeba si zapamatovat,

např. vzpomínka, vztek, vztah, vzkaz, vzhled.

  • Skupina písmen vs nebývá předponou, pouze písmeno v, písmeno s je součástí kořene slova,

např. vstát, vsunout, vsadit, vstoupit.

kol. pracovníků Ústavu pro jazyk český AV ČR. Pravidla českého pravopisu. 2. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN
80-200-1327-X.

 

 

Pošli tento příspěvek svému blízkému